Řím

Od Řeků převzali masáž Římané. Pojítkem mezi řeckou a římskou medicínou byl původem řecký lékař Asklépiadés (1. století př. n. l.), který přesídlil do Říma, kde se stal proslulým lékařem. Je o něm známo, že masáž považoval za jeden z léčebných prostředků; rozlišoval několik druhů masáží a zavedl nový masážní hmat - chvění. Masáží se zabývali i další významní římští lékaři - Celsus (1. století n. l.) a Galénos (2. století n. l.).

V římské říši bylo použití masáží poměrně časté. Běžně byly masérské služby poskytovány v thermách, což byly u Římanů velmi oblíbené a veřejně přístupné vyhřívané lázně, jejichž součástí byly nejen masérny, ale i tělocvičny, knihovny, čítárny apod.; šlo tedy o jakási střediska tělesné a duchovní kultury. Maséři byli označováni jako alepti a existují dokonce i zmínky o stížnostech, že svou práci někdy vykonávají příliš hrubě.

Masáže byly oblíbeny i na římském panovnickém dvoře. Je známo, že už Gaiu Juliu Caesarovi (1. století př. n. l.) léčili pomocí masáže epilepsii. I jeho nástupci využívali masérské služby, svého osobného maséra měl například císař Nero (1. století n. l.). Císař Hadrianus nařídil v roce 117 n. l. vzájemnou povinnou masáž pod dohledem lékařů a zkušených masérů u římského vojska. Mimo římskou říši používali masáže i Keltové.