Svíčkové večery

Jednou z aktivit Oázy vitality jsou Svíčkové večery.  Jedná se o pravidelná setkávání lidí, kteří se většinou navzájem neznají. 

Setkávání lidí, kteří ač kolem sebe mají spousty lidí, mají potřebu podělit se o své názory, myšlenky či starosti, které mnohdy v dnešní době málokoho zajímají, lidí, kteří chtějí pobýt mezi jinými lidmi a neví, kde je nalézt. 

Je tu možno mluvit o čemkoliv a je tu možno jen mlčet a mít pocit, že jste mezi lidmi. 

Je tu možno hledat řešení problémů, slyšet názory ostatních, urovnat si myšlenky a odnést si vše, co je potřebné pro Vaši další cestu životem. 

Nikdo tu za vás nevyřeší vaše starosti, je tu však možno obrazně zanechat Vaše trápení - takzvaně si vyčistit hlavu. 

Možná druhý den zjistíte, že se ve vašem životě sotva něco fyzicky změnilo a přesto je vám lépe - právě toto je podstatou Svíčkových večerů. 

Setkání probíhají v prostoru osvětleném pouze svíčkami a je možno tu posedět u stolu, poležet v rohu místnosti na matraci anebo se jen tak válet na koberci u radiátoru topení - jak je komu libo. 

Nic se tu neprodává ani nekupuje, je tu však možno se pochlubit vlastní tvorbou - ukázat druhým, co umíte a mít radost z toho, že to někoho zajímá. 

Je možno druhým povyprávět svoje zážitky a možná poprvé v životě zaujmout. Pro jistotu je vždy připraveno nějaké téma večera, nemusí však být využito. 

Vše je improvizace a za ideální se považuje, pokud se debata rozběhne sama svým směrem. 

K dispozici jsou teplé nápoje a něco k zakousnutí. 

Vítáni jsou všichni - bez ohledu na věk, zkušenosti a vzdělání - i proto se může stát, že se tu setkáte - jako už několikrát - i se skutečnými odborníky.


Můj životní učitel, který mi stále dává velké lekce života, mi kdysi řekl: Chceš poznat život a pomáhat lidem? Tak běž masírovat do domova důchodců. A tak jsem šla. Pozoruji lidi s plínkami, kteří už nikdy nevstanou z postele, koukají celé dny do stropu a za kterými už nikdy nikdo nepřijde. Celý život se přece "starali o sebe"? A jejich děti také "starají o sebe".

13 let jsem pracovala ve své srdíčkové firmě a jednoho dne přišla s novým, tržním, mladým ředitelem změna a když se jeho chování vymklo veškerým hranicím slušnosti, řekla jsem si DOST. Přidal se někdo? Jen jedna paní vedoucí z Prahy. Všichni ostatní se báli o svůj důchod, peníze. "starali se o sebe".

Na masáže za mnou chodí spousta unaveným lidí bez jakékoliv energie. Víte, já musím, není čas.. "Starají se o sebe?" napadá mě..

Na závěr jeden citát: Přátelé jsou Ti vzácní lidé, kteří se zeptají, jak se daří a počkají na odpověď.

Máte-li chuť a čas přijít jen tak sdílet a povídat si - nejen na dané téma - jste vítaní.